S drobným zpožděním jsme s Colombem vyrazili z Hradce, kde jsme trávili vánoční čas s rodiči, do Svatoňovic. Podle dohody jsme zapadli na oběd k Salamandrovi, kam za námi měla přijít Johule se sáňkami. Johule se však nekonala a nám nezbylo, než to celé vyšlápnout a vynést po svých. Po úvodních problémcích se zamrzlou vodou nastartovali všechny systémy do plného provozu a za pár okamžiků bylo teplíčko. K večeru se z výletu na běžkách stavila Johule a zasedli jsme ke stolu. Vypili jsme něco rumu a pět lahví vína, takže to byl velice uvolněný večer. K popisu událostí bych použil Johančino kladélko. Akorát jedna poznámka. Johana poslala někdy v sedm svoji sms paříme, odpovědi typu "Už?" nebo "Teď se nevytahuj, počkej do dvou" byly skutečně zabávné.
Podle plánu jsme ani nezatápěli, ačkoliv teplota v místnosti byla pod 15ti stupni. Oblékli jsme se a vystoupali dolů do vsi, nakoupit vínka, medovinky atd. Bylo 10:30, když jsme stáli u vchodu do Salamandra, který však otevíral až v 11. Dali jsme si tedy takovou drobnou procházku městem a vrátili se pár minut po otevření. Pivko a řádná snídaně bodli. Někteří dobytci měli dokonce snídani vícechodou, včetně polévky a kompotků. S půlhodinovým zpožděním přijel Míleg. Ztrestali jsme jej několika panáky a vyrazili jsme. Vyjel/byl vytlačen až nad les. Zde nám rozdal svá zavazadla a vystoupali jsme domů. Johule se teda ještě v rámci udržení dobré nálady rozchechtala, až spadla a řádně Mílegovi vymáchala spacák a polštář ve sněhu.
Sotva jsme se doma rozehřáli, už jsme vyráželi na Brendy do hospody. Tam jsme potkali polovinu sousedů chalupářů, mezi nimi Ondra Soukup, který si k nám později přisedl a hrál kostky a specielní vyhazovací prší. Medovina a piva tekla proudem, polévku jsme celé hospodě dojedli, něco piva vylili při pádu ze židle, no prostě normálka. Na zpáteční cestě jsme v lese našli klečící a pomalu mrznoucí, pochopitelně zcela nadranou, bezbrannou slečnu. Odvedli jsme ji k nám a nechali rozehřát a trochu vystřízlivět. Říká si Janice a je to fyzioterapeutka z Vysočiny, zde na víkend u kamarádky, přesněji u matky svého bývalého přítele. Když už byla schopná chůze po vlastních, vyprovodil jsem ji do Malých. Zašli jsme ještě na jedničku k Salamdrovi. Výstup zpět pak byl velice snadný, nadnášel mě dobrý pocit z dobrého skutku. Až jsem se z toho svalil do postele a usnul.
Hnedka po ránu (tzn. kolem oběda) se Johule s Mílegem vydali snowboardit na svahu pod námi, dokonce si k tomu postavili skočnu z desky kuchyňské linky. My s Colombem jsme si jenom tak lenošili doma, až jsme se vydali na procházku zkontrolovat cesty před plánovaným příjezdem našich provianťáků se sudy piva. Stavili jsme se též u sousedů na ovoněný čajíček a pivko. Když jsme se opět všichni sešli doma, dali jsme si medovinku a trpělivě vyčkali příjezdu ostatních. K večeru se rozezněl telefon a krysa s Chosém, Dančou, Dobíkem a sudem byla pod kopcem. Vyšli jsme jim naproti, ale zbytečně. Chosé nasadil řetězy a vyjel bez problémů až nahoru. Později sjel dolu pro náklad Chócova passátka a přivezl s ním i Vojtíška, zatímco Chóca, Vojta a PeterZ šli (zkratkou přes hospodu) po svých.
Po srdečném přivítání, vybalení a naražení jsme přistoupili ke stolním hrám. Stavěli jsme obrovskou věž a chodili jsme po mejdanech (což byla hra ve výsledku ne nepodobná obyčejné flašce - rozhodně nás
odhalená těla Chosého a Vojtíškovo velmi bavila)
Jsa hodina poněkud pokročilá, odebrali se někteří ke spánku. Ostatní více či méně okatě usínali též. Jenom s Vojtou jsme vzali kytary a zašli do se vyřádit do jásovny. Po slabé hodince však i nás zmohla únava a šli jsme spát též.
Po vydatné snídani jsme vyběhli ven se koulovat a stavět sněhuláka. Vytvořili jsme torzo dosti vyvinuté dívky, Chosé se hrabal v kryse a Johule s Mílegem skákali na boardech. Vojta uválel sněhuláčí kouli jen o pár centimetrů menší, než je on sám. Měli jste ho vidět, jak s ní zápasil. A měli jste ho vidět, jak do ní dělal lopatou díru a jak se ona potom zbortila. K obědu byla Chócova sekaná na pekáči a potom hodinka siesty. To už bylo jasné, že se iniciativy typu Trutnovský bazén nebo sjezdovka v Jánkách opět neuskuteční.
Tak jsme se odebrali dolů k Salamandrovi. Dobíka tam, ale nepustili, a tak se Chosé s Dančou zase vydali zpět. Sotva jsme usedli, padla na nás ohromná únava. Po té, co přišli Hans s Berkou, jsme dopili a šli nahoru.
Doma už byla rozestavena hra Mejdan, tak se zase začalo se svlékáním a vytím na měsíc. Potom jsme poněkud zazpívali a někteří též nočně sjezdovali. Když se část soudruhů odebralo do hajan, rozpoutala se hlasitá diskuse o očekávaném příjezdu Petry a o různých typech sýrů na našich bambánech. Po té jsme se též odebrali...
Po brzkém ranním vstávání jsme vyrazili (opět někdy po poledni) na medovinku a pivečko na Brendy (kromě Johule, Mílega, Bahňáka a Chosého, kteří jeli lyžovat). Jelikož dobytci se poněkud zasekli, vyrazili jsme s Colombem napřed. Procházka byla plná fotografování romanticky zasněženého lesa. V hospodě jsme viděli dvě kuchařky, až člověku bylo líto, že to nejsou servírky a neobsluhují u našeho stolu. Kvůli absenci signálu jsme se až na zpáteční cestě dozvěděli, že už v té době seděli Dadákovci u Salamandra. Jelikož jsem musel stejně přeparkovat, nasedl jsem na sáňky a jel jim naproti. Vešel jsem do hospody a co myslíte - byli tam. A co hůř - pod různými výhrůžky mě donutili též pít. Tak se stalo, že jsme do chalupy dorazili naprosto nasračkoidní. Dadák s Petrou prakticky okamžitě vytuhli. Chopili jsme se kytar a pěli a chlastali. Později dorazili Johule, Míleg a Bahňák (Chosé odjel do Prahy) a hrozně se divili, jak jsme se dokázali ožrat.
S určitými problémy k nám dospěli i Berčininy kamarádi Petr a Veverka a Petr téměř ihned převzal funkci kytaristy a pěvce. Ale v té době už byla prázdná litrovka rumu i vodky, nemálo lidiček už zvracelo, několik skleniček a dvířka od krbu již bylo rozbitých, hafo sexuálních scén s Chócou plenitelem též proběhlo, takže jsme se asi před novými kamarády ukázali v tom nejlepším světle. Když jsme se odebrali spát, našli jsme Hanýska se syslit k Petře. Uraženě zahlásil: "Já nejsem sysel!" a pár minut na to jste ho mohli slyšet "Peťo nejsou ti ty kalhoty těsný? Nechceš si je sundat?". Pak jsem údajně na Berku syslil já, ale to si nepamatuji a tak to popírám...
Po řádném nočním zbourání bylo ráno věru těžké. Nakonec jsme se však vykopali ven a došli až na rozhlednu. Krásný výhled ve všech směrech ukazoval bílou barvu. Johule s Mílegem šli pak dolů, aby pomohli Kamilovi, jenž měl přijet. Ostatní jsme šli na Brendy na mňamku. Bylo tam strašně moc lidí a strašně moc psů a strašně málo roštěnek a i další důvody nás vedli k tomu, abychom poměrně brzy odešli zase domů. Znaveně jsme polehávali a posedávali a pil se převážně čajíček. Postupně jsme to však rozchlastali a večer byl záhy opět veselý. Petr vytáhl svoje zpěvníky a hrál pestrou škálu. Obzvláště píseň o intelektuálkách se u nás setkala s velkým ohlasem. Asi v deset dorazil Kamil doprovázený Mílegem a totálně sjetou Johulí. Údajně ji dostali dokonce k Haškovi, kde močila do pánského pisoáru a potykala si s výčepákem.
K půlnoci jsme rozdali kloboučky a vyběhli ven. Bouchli jsme šáňa, přivítali se do Nového roku a políbali se. Se skupinkou odvážných jsme se vydali na tradiční novoroční sjezd. Tentokrát však neskončil žádnou boulí a krvavým čelem, prostě jsme zapadli na chvíli k Holnům. Po návratu to doma stále hrálo a zpívalo. A hrálo a zpívalo asi do čtyř. Chvíli na to překvapivě dorazil z Prahy Chosé. Ale to už jsme nechali Vojtu hrát na banjo Bílého jezdce a šli spát. Z postele Petry na mne vykoukla Hanýskova chlupatá noha. Snad ještě půl hodiny jsem se bavil nad pravdivostí označení SySeL.
Do bílého rána (rozuměj téměř poledne) jsme se probudili relativně svěží. Asi jsme si z úterního zkopýtkavyhození vybudovali určitou imunitu. Kamil se hned sebral a odjel za svými povinnostmi. Po palačinkách se vydala též Petra. Dadák s Kárkou ji doprovodili na vlak. Počkali pak na nás u Haška, který jediný měl už otevřeno. Potřebovali jsme něco koupit, tak jsme vyrazili doprovodit další odjíždějící výpravu. Krysa však byla píchlá a tak jsme museli ve svahu ve sněhu měnit kolo - pochopitelně to s řetězem. Sešli jsme se tedy v hospodě. Když jsme pak dopili, Chóca s Berkou, Hansem, Vojtíškem a Kocourem odjeli do Prahy, já s Chosém a Dančou lítali od zavřeného krámu k zavřenému krámu a Dadáci s Colombem čekali v hospodě.
V ní však bylo dost zima, takže když jsme se vrátili, dali jsme něco teplého k pití, koupili malý soudek a půjčili pípu a vyjeli (s trochou toho tlačení) nad les. Sem dojeli Míleg s Johulí na sáňkách, ne které jsme nasadili sud a odvezli domů. A zde překvapení - Vojta se napravoval čajíčkem s vodkou a zaspal odjezd.
Po značných problémech s netěsnící pípou jsme natočili pivka. Hráli se nějaké hry, karty, věž, souboje, scrable a unikátní šachy. Mezi tím jsme zatopili v krbu a tak jsme se přesunuli do jásovny a opekli buřtíky. Náhle byla půlnoc a jsa dosti unaveni, pomalu jsme se vytráceli spát.
Tak jsme se opět řádně vyspinkali a ráno opět žluté slunce polévalo bílou pokrývku země. Přenádherný den to měl být. Ne však pro mne. Dadák s Kárkou se rozloučili a odjeli. Míleg s Johulí a Bahňákem se loučili a chystali se také odjet. O tom, že odjede Vojta, nebylo pochyb. Tak vám na mě padl takový splín, že jsem se musel podívat na zoubek pár panáčkům rumu a nějakého toho pifka. Pochopitelně jsem v tom nezůstal sám a pak tu bylo celkem veselo. Když Míleg nasadil řetězy a nanosili si zavazadla, povedlo se nám s lahvinkou a se zvuky jedoucího vleku přesvědčit je, aby ještě zůstali a zajezdili si. Do Mílega se nám však podařilo nalít jenom jedno pivko a žádné panáky, takže nakonec přes všechnu naši snahu odjeli. Ještě před tím jsme se však vyřádili na sjezdovce, kde jsem opět plnil funkci zásobovače běhajícího vedle vleku. Potom jsme šli pomoci Chosému, který byl mezitím nakoupit a spravit autí. Dokonce ani zastávka u Holnů Mílega nepřemohla a tak jsme jim nakonec museli jen zamávat, ačkoliv se Johule vůbec nerozloučila s Dančou.
Večer jsme se bavili imitací Vojty, hrou Muž a žena, ve které se Chosé dopracoval na pozici hlavy rodiny, pak konečně zahrál i Colombo, ale Chosé s Dančou u toho usli. Tak jsme po čásku dohráli a usnuli také.
Ráno nám Chosé připravil svoje výtečné vaječné palačinky a pak jsme tak přemýšleli, co budeme dělat. Vyšla z toho sjezdovka. Tak Chosé s Dančou vyrazili s prknama na vlek. Já jsem zatím dělal něco kolem baráku. Když jsem byl hotov, vzal jsem do kapsy láhev broskvové a šel za nimi. Nedlouho po mém příchodu se však již rozhodli jet domů a tak jsme se potkali znova vevnitř. K obědu byly špagety a poté všichni (a to včetně Dobíka) usnuli a já si neměl s kým hrát. Když se pak večer probudili (resp. když jsem je téměř násilím probudil), dali jsme večeři a poté karty. Hráli jsme vyhazovací prší s žolíkovými kartami a jelikož Danča po každé hře dala panáka broskve a Colombo cucal vínko, vypadala brzy konverzace asi takhle: "Ty vady kurva fuck it měním na kundičky vole". Když už jsme byli všichni řádně prdlí, prostě a jednoduše jsme usnuli.
Až na Colomba nám bylo všem ráno překvapivě dobře. Byl to ten den, kdy jsme měli dát chalupu do pořádku a odjet domů. Hned z rána jsme začal s vypouštěním vody a zatím jsme dali snídani - bohatýrsky pojaté dojídání zbytků, balení, vyklízení popela, umývání nádobí, zametání, vytírání, tahání věcí do auta a tak. Když bylo vše hotovo, započali jsme se sestupem. Fábinka byla po dvou týdnech nečinnosti řádně zledovatělá. S pomocí ostatních však brzy dostala svůj tvar. Vrátili jsme Haškovi sud s pípou a odklouzali domů.
Tedy do Hradce na oběd za rodiči - ale to jen já a Colombo. K jídlu byla kachýnka a po ní k odpočinku film Nepřítel státu. Pak se tam ukázala Johule, jež měla v Hradci nějaké zařizování. Snědla všechno, na co přišla a nenechala ani zbytky. Po té jsme dali projekci foteček a nějakého toho domácího videa a jeli konečně domů. Už jsem se těšil na poklidný večer a vanu a pořádnou postel ...
