Miluji tu vůni jara

Kdy příroda je ještě nahá

Ptáci písně prozpěvují

Sněženky květ nadělují

Poupata se objeví na stromech

Slunce s enesměle odráží na domech

Úplně stejně jako před lety

Z poupat rostou barevné květy

Veverky, ježky, srny vidíš všude

I jejich mláďata brzy vidět bude

Před bahnem je lépe se nezout

Dešťovky po dešti ven lezou

Doma opět okna otevřená

S jarním vzduchem vždy chodí změna

A v této zvlášť romantické chvíli

Je radost být na všechny blízké milí

Poklekl jsem a objal tě kolem pasu

Do rukou mě dřel zip tvých květovaných šatů

A tak jsme s inženýry vyrazili za jarem do přírody. Cílem byl chatkový camp Tiba ve Skryjích, 20km západně od Berouna. Páteční mé povinnosti vzali za své a já s velkým časovým náskokem proti původnímu plánu přijel na místo určení. Ostatní však měli nemalé zdržení a já tam zůstal sám. Nezbývalo než počkat v hospodě. K večeru se skutečně ve dveřích ukázal Pumping se Slávkem. Nasedli jsme do vozů a pospíšili si na chatky, neboť už u nich prý dva vozy čekali. Problém spočíval v tom, že se tam jede přes dva brody a po zimě jsou nevyzpytatelné. Takže když Petr Bauer se svým žigulíkem zůstal stát po práh vody, otočil jsem se a jel zase do hospody, kde jsem se odpoledne zkamarádil s jedním traktoristou. Evidentně to nebylo tak velké kamarádství, neboť si za odtah řekl o 300Kč. A tak jsme odbarikádovali chatku a zatopili. Pérák s Čmelákem narazili svůj poličský sud. Pak už jsme se mohli věnovat inženýrskými kratochvílemi, jako hraní na nesladěné kytary, nafukování kondomů na hlavě, bouchání šampaňským, pálením svařáku, zvracení z okna apod.

Druhý den započal poviným pivkem, pokračoval bruslením, inženýrsko manažerským přístupem k sekání dřeva, fotbalovým volejbálkem, procházkou k vodopádům (která se nějak zvrhla spíše v procházku do hospody, sám si to nedovedu vysvětlit. Zatracená přitažlivost). V hospodě v mnohém připomínající Bělskou maringotku se k nám připojil i ostřílený inža Honza Skácel. Jeho specifickou jízdu autem jsem si tentokrát vychutnal v zavazadlovém prostoru, ale kupodivu to nebylo tak nepohodlné. Akorát jsem mu ukopl jedno světlo, to je toho. Ale to už jsme zase seděli v chatce. Připojili se k nám Lukáš Stránský, Franta Lopot a Petr Vorlíček. S úsměvem jim vlastním prohlásili, že mají hlad a že stejně se ta polička ze zavařovacích sklenic nedá pít a tak se část naší expedice opět ocitla v hospodě. Tentokrát byla zatraceně plná. Sobotní večer – co jiného se tu dá dělat? Když jsme se ani po několika pivech nedočkali té tlačenky s odůvodněním, že to nestíhá nakrájet, koupili jsme celý bochník i s cibulí a octem a jeli zpět. Nic tak dobře nechutná jako plody vítězství našeho inženýrského přístupu. Trochu to přehnali Pumping s Čmelákem, když začali žvýkat syrovou a neoloupanou cibuli, ale proč ne. Pak přišlo noční bruslení, kde došlo z nedostatku bruslí i na párové kreace. No uznejte, že po tak náročném dni se není co divit, že jsem usnul, aniž bych si stihl zapnout spacák.

Ach ta rána. Když místo vyprošťováku se ze sudu ozvalo jen chrčení, nabídl ke spotřebě své lahváčky. Kdosi prohlásil, že musí vyplivnout z huby tu popelnici. Pak jsme už jen tak lebedili a k odpoledni uklidili a vyklidili chatku a zmizeli za brodem.