V úterý 19.1. se po cirka měsíci nechal odvézt soused z chalupy. To mimo jiné znamená konec vyvařování a poskytování pelíšku pro kocourka, který se od Silvestra potuluje po Předních horách. To úterý jsem tam akorát přijel já, ve snaze mladého pána chlupáče odchytnout. Ztrávil jsem tam v té zimě celý den, ale Silvík nikde. Nechal jsem mu u dveří večeři a pelíšek, doufal jsem, že jej ráno najdu hajat u prázdné misky. Abych nemusel zbytečně vytápět promrzlé stavení, odjel jsem na noc k našim do Hradce. Tam jsme lehce povečeřeli a popili z lahvinky dobré meruňkovice.

Já vůbec v poslední době uvažuju, jak moc takhle v zimě protěžuju slivovici a podobná pití, na úkor vodky. Kdo mě zná, ví, že jsem vodkou prakticky odkojen, že je to moje oblíbené pití. Méně už se ví, že jsem po mnoho let nemohl vůbec pít slivovici. Prostě jsem ji v sobě neudržel, tak hrozně mi vadila. Až jednou se to zlomilo, u Chosíka, když ještě bydlel ve Strašnicích, měl tam malý mejdan a já, jsa poněkud nastydlý, jsem podlehl Evě Potůčkové a nechal do sebe panáka té nesnášené kořalky nalít. A nejen že jsem ji nevyzvracel, dokonce mi hrozně pomohla. Od té doby jsem ji začal příležitostně pít, ale určitě bych jí nedal přednost před vodkou. Ale v posledních dvou letech, a obzvláště tuto zimu, dobrá slivka tu svou sokyni z mého "jídelníčku" vytlačuje. Spotřeba se za zimu počítá na litry, zatímco chuderka vodečka se krčí v koutku lednice a netrpělivě čeká, až se budu konečně těšit i s ní. I v hospodě si teď dám raději slivku, na vodku dojde prakticky jen s tátou, a i při těchto návštěvách je poměr těch dvou zlatíček poměrně vyrovnaný.

No ale to jsem dost odbočil. Takže ve středu ráno jsem se vrátil na chalupu, ale žrádýlko bylo nedotčené, žádné nové stopičky v okolí domu jsem nenašel. Tak jsem tam opět ztrávil den, chvíli pracoval, chvíli si četl, chvíli hledal kocoura, chvíli snowboardoval na louce. A už byl čas zase jet, tak jsem mu nechal na terase rybí hlavy a chalupu zamkl. Cesta do Prahy byla poměrně krušná, po cestě bylo pár nehod.

Kvůli nim jsem přijel s téměř hodinovým spožděním. Vyzvedl jsem Světlu, zajeli jsme nakoupit a po příjezdu domů se hladově na nákup vrhli. Po pár minutkách už zvonili Bahňáci. Právě dnes totiž získali od Hanky a Jíti fotky z Káhiry, tak jsme narychlo uspořádali promítání.

Podívat se přišli Hradilovi, Kocouři a Chócovi. Než jsme vyřešili technickou stránku projekce, skočil Míleg se džbánkem pro pivko a ostatní se pořádně zakecali. Bahňák promazal fotky z původních šesti set na koukatelnou stovku. Čili jsme to s patřičným vyprávěním proběhli. Posléze jsme ještě skoukli Kóžiny fotky ze Silvestra a když už jsme byli v tom, tak ještě Kocouří fotky z Valencie. Ale to už byl čas posledních autobusů, tak osazenstvo poněkud prořídlo. My místní jsme ještě pokecali, ale po jedné hodině ranní jsme to zabalili taky.