Nový rok je pro většinu lidí záminkou pro ustavování předsevzetí, případně pro vzpomínání a bilancování, co se za těch posledních 365 dní povedlo a co méně. Já osobně na předsevzetí nevěřím, když chci něco změnit, měním to když to změnit chci a nečekám na to, až mi k tomu budou střílet ohňostroje. Zato bilancování to provádím každý rok. Ohlédnu se za minulostí a zavzpomínám, proč a jak se co stalo. Takže jak to všechno ve stručnosti sesumírovat? Podle důležitosti, nebo chronologicky? Od zadu nebo začátku? Podle oblastí života nebo náhodně jak mi vyplynou vzpomínky na mysl? Zkusím to tentokráte podle posledního jmenovaného parametru.

Nejvíce se na mne v roce 2009 promítli určitě rodinné oblasti. Jako sloup vysoko nad ostatními se tyčí rozvod s Myšpulí. Důvody a průběh už tady opakovat nebudu, zopáknu jen ten posun mého paradigmatu, že jak jsem z toho prve byl nešťasten a považoval to za krach a konec štěstí, zpětně to hodnotím jako docela pozitivní událost. A po té, co jsem o své bývalé ženě slyšel v posledních měsících roku, si nemohu odpustit termín "z prdele klika", že jsem z toho vyvázl takto.

Ještě jednou bych v této souvislosti rád poděkoval svým kamarádům. Moc pro mně znamenají a moc mi pomohli se z toho dostat. A taky mi moc pomohlo vyčištění hlavy ve Švýcarsku, což byla bezesporu jedna z nejhezčích, ne-li právě ta nejhezčí dovolená, jakou jsem kdy prožil. A tak nějak v té době jsem si také (byť ne zcela chtěně) pořídil bicí. Jak tomuto hlučnému nástroji propadnu, to jsem fakt nečekal. Učiněná vášeň. Závislost. Ovšem hříšnou vášní jsem zahořel i pro kajak. Tolikrát jako letos, jsem nikdy na vodě nebyl. Na kajaku to je úplně jiný level, hotová pohádka.

Ze sportovních aktivit bych měl zmínit také inline brusle, na kterých jsem začal zlehýnka jezdit. A když už jsem měl pocit, že jsem se i rozjezdil, rozbil jsem si hubu takovým způsobem, že mám jizvy doteď. Humánnějším sportem je squash, kam chodíme s Martinou každý pátek. A jednou už se mi dokonce stalo, že jsem nad ní vyhrál.

Také turistice jsme se věnovali. Nejhezčí vzpomínky mám na Sněžku. A tamní vosy. A taky na Oswiecim. A Hyttův pidišon. A vzpomenu-li si na Hyatta a vosy, okamžitě si vybavím některé videopárty, kde jsme začali poznávat prostředí projektovaného tématu také chuťovými buňkami. Hlavně na Svéráz party, to byly poctivé velkoruské hody.

Z osobního hlediska závěru roku vládlo seznamování s novou kamarádkou Světlankou, holkou s jiskrou v očích a s tváří jako stvořenou pro úsměv.

A ještě k rodinným záležitostem. Vánoce jsme slavili v Dubči, jen s rodinou Tvrdíků. Užili jsme si je i s novým přírůstkem, prťavoučkým synovcem Jáchymkem. A tak mě nepadá, že jsem jej ještě nezaznamenal do našeho rodokmenu, který jsem na tátův popud na jaře tvořil.

Na úplný závěr jsem si nechal pracovní oblast. Začátek roku byl i přes světovou krizi, nebo možná právě kvůli ní, poměrně úspěšný. Přes léto jsem však usnul na vavřínech a tak jsem se do toho na podzim obul trochu více. Výsledky se dostavili v podstatě vzápětí, stačilo trochu přitlačit na některé partnery. S tím souvisí i určitá restrukturalizace firem a portfolia, která se táhla celým závěrem roku jako červená nit. Dobře jsem pochodil i ve Vídni, ačkoliv mě to stálo tři body a nějakou tu kačku. Alespoň jsem se vrátil k jakž takž slušné jízdě, protože po rozchodu jsem vyloženě blbnul, jel jsem i pod vlivem a vůbec jsem řídil tak, že se i navigace se mnou bála jezdit. No a abych uzavřel pracovní oblast, zmíním už jen fotovoltaickou elektrárnu, na kterou máme spadeno. Když to dobře dopadne, měla by být do léta hotová a přinést stabilní eurový výnos na pěkných pár let.

A to je tak ve zkratce, čím jsem v minulém roce prošel. Co mě čeká letos? No tak za pár dní bahnivý výlet do Káhiry, a snad nějaký ten víkendík na zasněžené chalupě. Pár výletů na Slovensko, většinou pracovních, ale aspoň jeden turistický. Destinace velké dovolené je zatím ve hvězdách. Do původně plánovaného Norska se mi už nějak nechce. Zato se mi chce vozit si zadek v novém BMW. Já vím že už o tom mluvím léta letoucí, ale nějak prostě pořád neuzrála situace. Jestlipak vyjde letos? No nejdřív asi uvidíme, jak účetní uzavřou hospodaření loňského roku. A samozřejmě, spoustu hauzů, víkendů a společných dovolených, zkrátka příležitostí potkávat mé milované kamarády.

První možnost se naskýtá právě nyní. První hauz v roce 10. Jsa ze Silvestra ještě poněkud nachcípaný, respektive nedoléčený, jel jsem autem a dal si čajík. Se mnou jela Světla a druhým vozem Hyatt s Chócou. Naše řady rozšířili Kóža, Bahňáci, Míleg, Chachárci a Kocouři.

Nejprve jsme seděli v trochu improvizovaných podmínkách v našem salonku, potom jsme se přesunuli do zadního. A hned z kraje roku jsme se pěkně rozjeli. Pivo střídalo pivo a pak přišli ještě další dvě. No zkrátka, byla to tak trochu nealkoparty. Tolik čajíčků prý ještě na place neměli, a tak nemajíc dost konviček, dávali čaje do sklenic.

Vzpomínky na Silvestra a ztráty a nálezy, tím byl samozřejmě večer zahájen. Kóža s holkama pak diskutovaly o cvičení tanečků. Chlapi zase o práci, Eltesu a sítích. A jak večer utíkal, diskuze se přiostřili. Od větného rozboru ostravskeho "he pičo he" (v překladu "podívej miláčku jak nám krásně nad hlavami září měsíc"), jsme se dostali až k základním pravidlům gramatiky. Například vyjmenovaná slova "pýchat pytel pysk". Jistá češtinářská lobby se snažila tvrdit, že píchat se píše s měkkým. Kocoura to ale nepřesvědčilo, řka že "píchat s měkkým je fakt blbost".

Trochu jsme popovídali i se servírkou, o tom jak je svobodný život bezva a taky o poměrech zde v hospodě. Ale to už nás kasírovala. Pomalu jsme dopili svoje čajíčky a rozloučili se.