O víkendu jsem v Dubči hostil oslavu mátiných narozenin. Přijela celá rodina a hezky jsme si to užili. Akorát se opakoval problém z Vánoc, příliš mnoho jídla na příliš málo chodů. Vysvětloval jsem si to špatnou organizací zásobovacích týmů. Jelikož každý (kromě Colomba, samozřejmě) vařil něco, tak si každý přivezl suroviny na ten svůj pokrm. Ale víte jak to je. Nakupujete na nějaké jídlo a říkáte si "co když toho bude málo?" a přikoupíte ještě raději něco navíc, tady a támhle, až najednou máte plný košík. Potud je to v pořádku, zásoby navíc se vždycky hodí. Problém nastává, když to samé dělají hned tři nakupující. To se pak toho "něco navíc" nakupí tolik, že už je to fakt navíc. A tak jsme zase celý víkend funěli s plnými pupky a sotva jsme ztrávili jedno jídlo, už se servírovalo další. Ale bez ohledu na množství, gurmánsky to byl opravdový prožitek. Pod tátovou taktovkou jsme se snažili i o snoubení jednotlivých pokrmů s adekvátními víny. Chutě se výborně doplňovali, ale k tomu slavnému explozivnímu snoubení zatím nedošlo. V průběhu večera jsem si pak uvědomil, že co se narodil Jáchym, scházíme se takhle jako rodina každý měsíc, přesně na jeho narozeniny. A tak bychom mohli zase za měsíc oslavit jeho čtvrtrok. A možná se tak scházet i nadále. No uvidíme.

V pondělí jsme si dali se Světlou výbornou pizzu na Floře. Ráno jsem otřesen zprávami o přicházejícím mrazu vyměkl a vyrazil na chalupu na další kolo odchytu kocoura. V noci bylo v nedalekém Adršpachu -31 stupňů, ale kocour se ohřát a nažrat nepřišel. Tak buď je zalezlý u nějakého souseda na půdě, nebo už z něj je jen kostka ledu někde pod keříkem. Když se ani do středečního odpoledne neukázal, jel jsem zase s prázdnou domů. Tam mě už čekala kamarádka Světla a Míleg. Chvíli jsme poseděli a když přišel Chóca, sedli jsme do auta a vyrazili do hauzu.

Ta hospoda byla napěchovaná k prasknutí. Tolik lidí, že normálně nebylo kam si sednout. Jen s obtížemi jsme postupně skládali židličku k židličce a stoleček ke stolečku, až jsme vybojovali celý salonek. Ovšem i tak bylo u našeho stolu plno. Jako první tu byla Lůca s Jirkou. Pak náš Dubečský expres. A dále Chosíci, Hanka a Kocouři. A také modří ptáci, Hans s Choďáčem.

Ale napěchován byl i veselými zprávami. Dost jsem se divil, že se to všechno obešlo bez několika rund panáků. No považte. Že se koncem února narodí Nerad Hradil, to nikoho nepřekvapí. Ale že v březnu přijde Chrudoše Hanová, to už je taky za pár. A tak se 6.3. konečně Žížalka Tlučhořová stane paní Hanovou, stylově v kostele. Dva dny na to Luciášovi skončí ta půlroční ne zcela dobrovolná dovolená a nastoupí do SAS. No a 25.8. mají termín svého Ctirada Chócovi. Chosíci už trénují jak se na dítě zadělává, a co v těchto mrazech mohou na horách tak akorát dělat Hyatti, to si každý domyslí.

No jak jsem říkal, důvodů k oslavě přehršel, ve velké koncentraci. Míleg si neodpustil poznámku "to se nám to nějak rozšukalo, co?" PeterZ chvíli na to dementoval další zprávu "Lucka není těhotná, to není nakažlivý," nicméně Luciáš podotkl "já si nechám zjistit, jestli je to PeterZe". Světla ve strachu z infekce prohlásila, že si radši od nikoho nebude půjčovat kartáček ani osušku, a že si radši zauzluje nohy, než by měla rodit. Na to se jí dostalo komentářů o císařském řezu, ale též o porodu análem, což nás přivedlo ke starému dobrému bělení řitních věnců.

Ale to už bylo mnoho hodin. Nacpali jsme Káče nějaké ty penízky a před hospodou se rozloučili. V Dubči jsme si dali se sousedem zdravotní panáčky z krátících se zásob meruňkovice a šli spát.