O víkendu jsme se Světlou a Chócovými vyrazili do Království železnic na Andělu. Užili jsme si tam krásné odpoledne obdivováním celého konceptu, stejně jako drobných detailů, jako vyšetřování dopravní nehody, oprava kanalizace na vozovce nebo rozsvěcení pouličního osvětlení při stmívání. Večer jsme si pak se Světlou uvědomili, že to naše přátelství nám už přerůstá přes hlavu. Vzepřelo se kontrole a celé nás požírá. Byl to dost bolestný rozhovor.

Úterý jsme si také skvěle užili. S Chócou, Martinou, Hankou, Jíťou a její kamarádkou, taky Hankou, jsme zašli do kina, na Sherlocka Holmese. Až překvapivě dobře jsme se u toho bavili. Když film skončil, zašli jsme se sousedem a Jíťou na nějaké to točené ke Králíkovi. Doma jsme pak s Jíťou nad posledními zbytky loňské meruňky do noci diskutovali o mně a Světle, a vlastně o mně a slečnách obecně. Byl to dost bolestný rozhovor. Teda rozhovor to byl v pohodě, ale vypilo se u něj nějak moc kořaličky, takže bolestné bylo ráno po něm.

Na středeční večer dorazila Gorila, ale do hauzu se jí nechtělo, a tak jsme ji nechali samotnou doma a s Hyatty, kteří nedaleko (ne)chutně povečeřeli, jsme po kafíčku a panáčcích jeli do hauzu sami.

Kromě nás přišli i sestry Stolejdky, Hans, Jíťa, Johule a Kocouři. Jíťa a Kocour nás pohostili rundou panáků, neb oba zrovna slavili narozeniny.

Jinak, jak se to v naší slušné společnosti patří, ústředním tématem byly Hanzovi blížící se vdavky, kostel, kočárek a samozřejmě mimčo. No už se to všechno blíží, považte že Žížala má termín 22.4., Johule dokonce 25.2. Tak když už tady zmiňuji nějaké ty termíny, začali jsme v hauzu vyplňovat Rámcový Orientační Plán Akcí. Zvláštní je, že ROPU už vyplňujeme takových pět šest let. Za tu dobu prodělala jen jednu významnou změnu, to když si pečecká lobby prosadila sekci antiROPA, kam se vyplňuje, kdo kdy na dovolenou nemůže. Jinak je to stále stejný princip. Přesto dnes mělo spoustu lidí problém pochopit, jak se ROPA vyplňuje. Obzvláště Hans tam dělal neuvěřitelný bordel. U rodiček se říká, že jim tlačí plodová voda na mozek. Jak to formulovat u něj? To radši rozebírat nebudeme.

Co jsem rozebíral, byl ten spropadený Facebook. Zaregistroval jsem se, abych si mohl psát se Světlou, když nemohla spustit nic jiného. A chtěl jsem aby to tak zůstalo, nic jiného jsem si od něj nesliboval. Dal jsem v základním nastavení nesdílet informace a nenechat se vyhledávat. Malou chvíli to fungovalo a já měl klid. Pak ale začal prudil se změnou nastavení, bez které se nešlo na svůj profil přihlásit, pokud jste neodpověděl tak jak to vyhovovalo jemu. Na to jsem kašlal, protože používám jabber transport, takže se nemusím na FB vůbec hlásit. Ale po nějakém čase si on to nastavení svévolně změnil, takže teď mě každý vidí. A když mě našla Verča Stolejdová, z nějakého mně nepochopitelného důvodu navíc poslala odkaz spoustě dalším lidem, aby si mě přidali. A ti další lidi to pak poslali zase dalším. Některé z nich vůbec neznám, některé z nich vůbec nechci znát. Ale pak začali přicházet další návrhy. Abych si změnil pozadí, abych si zadal profilovou fotku, abych zaslal nějaké srdce či co, navíc se mi úvodní obrazovka okamžitě zaplácala nějakými nesmyslnými vzkazky o nějaké farmě, akváriu, o tom kdo co vypil, o jakýchsi fanoušcích a spoustou dalšího balastu, který mě ani trochu nezajímá. Nechápu jak na těch stránkách můžou lidi trávit tolik času. To není sociální síť, to je sockovská síť.

No ale brali jsme to s humorem. Veselá nálada se trochu vyhýbala Stolejdkám, které řešili aktuální situaci v jejich rodině, která by se dala kulantně popsat slovem "výbušná". Oproti tomu takoví Kocouři byli velice veselí, snad z blížícího se odjezdu, že si od nás měsíc odpočinou. Kocour už měl spočítáno, že na Zélandu žije 40 milionů ovcí a řešil už jen to, jak se budou celníci tvářit na zavazadlo plné vysokých holinek. Diskuzi o souložení během těhotenství nasadil korunu, když podotkl cosi o narození holčičky, která už nebude panna.

Ohledně všech těch narození a narozenin se strhla diskuze o stárnoucí hauzovské populaci. Vyřešil to plán na obměnění našich děvčat za mladší ročníky. S mým mužem Hyattem jsme se dohodli, že adoptujeme třicítku. Sice to nezní jako úplně mladé kotě, ale o to víc jako zralé štěně.

A v takto dobrém duchu jsme se rozloučili. Majíc svůj telefon v servisu, nevěděl jsem kdy (a zda) mi jede autobus. Štěstí při mně stálo, Dubeč expres zastavil pár minut poté, co jsem na zastávku došel já.