Je tomu asi 5 let, co mi Souputnice představila svého spolubydlícího, později přítele, Honzu. Párkrát byl u mně, jednou dokonce i v Hradci. Ale pak jsem ho léta neviděl. Považoval jsem ho vždycky za divného, ale vůbec jsem netušil, že on si sepsal seznam lidí, kterým by chtěl hodně ublížit. A že na tom seznamu jsou kromě jiných lidí i Šárka. A že ten seznam začíná jeho rodiči. Jaké bylo moje překvapení, když mi ve čtvrtek vystrašeným hlasem volala, že ty rodiče právě našli zastřelené. A jsa další na seznamu, musí se někde schovat, než jí kriminálka přidělí ochranu, neboť Honza je opravdu psychopat. Naštěstí ho ještě ten den chytli kdesi v Německu. Tato zpráva proběhla všemi médii. Člověk je zvyklý ve zprávách vídat krváky, ale když tontokrát tu tvář poznáváte, je to divný pocit na to koukat. Tak jsme hned v pátek zašli na oběd a dlouze si o tom povídali. Víkend jsem ztrávil v Hradci a na chalupě, v marné snaze odchytit Silvíka.

Freud tomu říká nutkání k opakování traumatu, je to přirozený pud. Takto Miriam v úterý komentovala můj milostný život. Bylo to smělé tvrzení, které bylo třeba probrat hlouběji a ne řešit esemeskou, a jelikož jsem měl připraven klaret rulandského, stavila se s dětmi na návštěvu. Ale probrat to téma jsme nestihli, neboť zrovna přišel Míleg upravovat poličku pod TV a zakecali jsme se o úplně jiných tématech. Když jsme víno dopili, Miriam mě nařkla, že jsem jí opil a šla domů. Večer jsem zašel za Chócovými a dali jsme sklenku i tam. Takže až při usínání jsem mohl o té sms přemýšlet. Přemýšlel jsem, jak moc si opravdu jsou typově podobné některé dívky, co prošly mým životem. Které byly, jak bychom řekli my strojaři, s tak vysokým oktanovým číslem? Které byly tak vysoce extrovertní? V jakých vlastnostech si ještě byly podobné? Dlouze jsem o tom přemýšlel, až jsem vymyslel, že to stejně nevymyslím. Já prostě o tomhle přeýšlet neumím. A beztak, i kolega Freud by mi neporadil. Vybavuji si akorát jeho přednášku o snech. Zajímavé na nich prá je to, že se někdy vyplní a někdy ne. Tuhle se mu zdálo, že spí s krásnou holkou. Probudí se, sahá kolem sebe a nic. A jindy se mu zase zdálo, že se posral. Probudí se, sahá kolem sebe a fakt.

Takže jsem se na přemýšlení vykašlal, sedl si ke svým škopkům a bubnoval do noci. Druhého dne přišel opět Míleg a kamarádka Světla. Zašli jsme do znovuotevřené Santany na večeři, kde se k nám připojili i Hyatti. Světla si zrovna chtěla pochutnávat na druhé skleničce oblíbeného lambruska, když volal Chóca a dohodli jsme se, že je třeba vyrazit. Tak byla celá nešťastná, jakou na to vínko měla takovou chuť, a nemohla si ho objednat. Takže jsme se přesunuli do hauzu a přišel i Chosé, Bahňáci, Markeťák, Hans, Choďáč, a dokonce i Kamil, toho času podruhé v očekávání.

Tematem večera byly prachy. Vybíralo se na dárek pro Danču, srovnávali se vzájemné pohledávky a tak. A strašně dlouze se řešily různé věci. Hlavně víkend s běžkami, Hansova svatba, ROPA a vůbec. Klasické sexuální historky a narážky, análně fekální témata, to bylo normální. Když odešel Markeťák, chtěl odejít i Choďáč. Ale z obavy, aby se nedostal do řečí, nebo dokonce do zápisku, se rozhodl radši chvíli počkat.

Když se přiblížila půlnoc, provedli jsme přesun do Dubče. Chosé vzal do pickupu Světlu a já s Mílegem a Chócou jsme to dali autobusem, se zastávkou v tescu pro lahváčky. Doma jsme pustili olympiádu, dopili a šli spát. Jen Chosíkovi ta televize hrála celou noc.