Nějak se v poslední době kupí různé oslavy, návštěvy, narozeniny, narození, svatby a tak. Je to neuvěřitelné, ale začíná mě to nějak znavovat. A tak jsem se rozhodl udělat si víkend jen pro sebe, udělat si doma pohodičku. Ideálně mi k tomu vyšlo počasí, že i sluníčko vysvitlo a teploty se na slunci vyhouply přes 10 stupňů. A ještě ideálně mi k tomu přivezli moje nové kolo. No technicky moje první kolo, když nepočítám ty favority apod. z dětstkých let. A tak jsem ho hned v sobotu musel jet vyzkoušet. Vzal jsem to kousek kolem Dubče, a najednou koukám, že jsem ujel 10km. No to jezdí úplně samo.

Přemýšlel jsem, jak dlouho už si ten bicykl slibuju. Vždycky říkám, že aspoň 5 let. Ale teď si uvědomuju, že to o těch pěti letech říkám už minimálně 5 let. No vlastně už když jsem se potkal s Berkou, tak jsem si to sliboval. No každopádně, minimálně 10 let si každé léto říkám, že v zimních výprodejích si nové kolo koupím, ale nikdy jsem se v zimě k nákupu nedokopal. Až nyní. Tak tomu říkám odkládání odměny. Tomu říkám vytrvalost. 10 let jsem na to kolo čekal. Objednal jsem si nejlevnější sračku na sezonu na dvě, abych zjistil, jestli mě to vůbec chytne, případně si uvědomil, co bych od kola chtěl a teprve pak bych si koupil pořádný kousek. Ale dodavatel mi volal, že objednaný kus už není a že mi s pětiprocentní slevou pošle stejný model, akorát místo černé barvy bude červená. No, říkám si, to přežiju. Ale ani nová objednávka ne a ne přijít. Až najednou volá kurýr, že už je na cestě. Natěšeně otevírám bednu a s úžasem zjišťuji, že nejen to kolo není červené, ale dokonce je to úplně jiný model. Ba co dím, úplně jiný výrobce. Při lustrování na internetu jsem pak zjistil, že tento "Scott sportster P4 2010" stojí více než dvakrát tolik, než jsem zaplatil, takže s jeho vracením spěchat nebudu. Jen doufám že dodavatel si toho nevšimne.

Čili o víkendu jsem se mazlil s mým novým miláškem, taky jsem trochu dělal na baráku, a ještě jsem poklidil kuchyň. To jsem netušil, jak rychle se mi to bude hodit. Má exšvagrová Verča se totiž potřebuje připravovat na praktickou maturitu z vaření, a tak jsme se dohodli, že bude trénovat na mně. A že vždycky pozveme pár přátel, aby se jí jídlo lépe normovalo a nepachtila se s jednou porcí. Takže teď máme každý den nějaké návštěvy. Když už v mé garáži nespravuje Míleg landíka, tak se cpeme se Stolejdkama a Bahňákama a Chócama dobrotami o třech chodech.

Takhle jsme povečeřeli i ve středu. Já a kamarádka Světla, Thelma a Selma, Bahňáci a Míleg. Takže když jsme s plnými pupky a pekáčem zbylých buchet dorazili do hauzu, začali se nám zavírat oči. Ale naštěstí jsme to s Hansem a jeho kamarády, Dobíkem se Světluškou, Jirkou, Dančou a Choďáčema rozchlastali a večer se protáhl až do rána.

Nad katalogem agentury CVOK jsme přemýšleli, jak opepřit naše vodácké zkušenosti. Slibované rafty (popřípadě orinoka) na Jizeře bychom možná absolvovali ve vlastní režiji. Ale taková Albánie na těch fotkách s těmi hlubokými ostrými kaňony, ta nás brala za srdíčko.

Dobíci vyprávěli o připravovaném bydlení v Horoměřicích. Světla zase o ranním vstávání. Věční studenti se chystají podat přihlášku na Suchdol. Měnící se barva očí, to je rovněž zajímavé téma. Navíc, když k tomu Jirka dělá nechtěně striptýz. Míleg oproti tomu vyprávěl, jak si při mytí rukou na záchodě uvědomil, že se musí nechat ostříhat.

Nicméně nejvíce tento večer patřil Hanzovi a jeho loučení se svobodou. Na to konto objednal několik rund panáků. Jelikož s koncem zimy mi došla i slivovice a už jsme i před večeří s Mílegem a Světlou (oba normáně panáky nepijí) začali vodečkou, zůstal jsem věrný své značce. A proběhlo několik proslovů. Zde například uveďme doslovnou citaci Hanzova prohlášení, jak jej nadiktoval naší stenografce: "Já se na to miminko tak těším - jak s ním budu jezdit, přebalovat ho a kojit. A na svatbu se taky těším!" Když už nám to sčotli a další nenalili, šli jsme s Hanzem ještě tak narychlo na bar, třeba zase hájit čest mé kamarádky. Při té příležitosti jsme si potykali s blonďatou servírkou. Překvapilo mne, že mne její jméno Miriam vůbec nepřekvapilo. Že bychom se už někdy představovali? Neuvědomuji si to, ale vyloučit to, vzhledem k mým výpadkům paměti, také nemohu.

Každopádně po hauzu jsme zašli se Světlou, Jirkou a Choďáčema ještě do herny. Hanz s jeho kamarády odejel kalit někam do centra. Vrátil se pěšky někdy na prahu rána. To my už byli ve dvě doma, respektive ve Strašnicích.