O našem společenství, tomto deníčku a vztahovém diagramu

Začalo to tak, že jednoho chladného večera 11.11.1998 jsem na koncertě punkové kapelky No Means No potkal mého souseda a spolužáka ze základní školy Voitecha. Hodně mne to překvapilo, měl jsem za to, že se dal na nějaké sportovní gymnázium a punk jsem si k těmu neuměl vůbec představit. Uvědomil jsem si, že co se mých sousedských a přátelských vztahů týče, hodně mi uniká. Na to, že jsme od sebe bydleli jen pár metrů, vůbec jsme se neznali. Dohodli jsme se, že to musíme napravit a že někdy zajdeme na pivko. A slovo dalo slovo a začali jsme se vídat častěji. Vždycky když někdo jeden měl čas a chuť, zazvonil na druhého a jestli i on měl dostatek obojího, zašli jsme. Chodili jsme do nejbližšího podniku, restaurace Solidarita, lidově přezdívána již desítky let "Haus" (v naší společnosti však podávána jako "hauz"). Brzy jsme těmto setkáním začali přizpůsobovat náš program, abychom si pokecali. Pravidlo bylo, že vždycky dáme dvě pivka a pak půjdem zase po svém. Jediný termín, který oběma vyhovoval z dlouhodobého hlediska, byla středa večer, v osm přesně.

Pamatuji se, jak jsem tam jednou šel rovnou z nějaké zkoušky, takže v těch devět jsem přišel poněkud více ovíněn, což zaregistroval můj bratr Colombo (tehdy žijící tamtéž). A tak nějak se tam dostal i on. Voitech pak jednou přizval svého ex-spolužáka Chócu, a s námi začal chodit Chosé a PeterZ, spolužáci to Colombovi ze základní školy a tehdy rovněž sousedé.

Potom přišla slavná Presemestrální party 1999. Vzal jsem tam pár mých kamarádů a samozřejmě kamarádek, a jel tam i Chosé a přizval k sobě jeho známou, Berku. Jedna z mých kamarádek, Danča, se Chosému hodně líbila a já jsem zase našel zalíbení v Berce. A tak jsme si ty role poněkud pozměnili a domů už jsme jeli jako dva zamilované páry. (U Chosého s Dančou to bylo trochu složitější, ale protože oni nevědí přesně ty okolnosti a termín, kdy do toho praštili, považují za začátek jejich vztahu tuto party)

Nějaký čas po té nám Danča jako první narušila naší tehdy rize pánskou středeční společnost a pak se to začalo trhat. Brzy jsme se vůbec nevešli k našemu oblíbenému stolu hned za přepážkou u okna. Začali jsme se scházet u zadní stěny a podle potřeby jsme přistrčili dva stoly k sobě.

Jednou jsem tam vzal i mého kolegu ze strojní, Dadáka. Abych mu vysvětlil, co jsme vlastně za společnost, začal jsem mu kreslit takový diagram bublin s vyznačením vztahů, kdo zná koho od kud, který se stal základem toho, co vidíte tady dole. Stejný diagram jsem totiž později kreslil i mojí kamarádce z dětství, Johuli, když jsme se po dlouhém čase znova viděli a rozhodli se vídat častěji. Zkrátka ten diagram se osvědčil.

Tehdy měli Voitech i Chóca svojí stránku, kde publikovali svoje názory na filmy a kdo ví co všechno ještě. Ale jednou z částí obou stránek byl jednoduchý deníček, kde na pár řádcích vždy shrnuli své zážitky. Colombo, pronikajíce tehdy do tajů programování webu si založil také svojí stránku. A hle, vznikla i stránka World of PeterZ. A co bylo nejabsurdnejší, pořád to chtěli i ode mne. Došlo to tak daleko, že jsem z trucu a hecu hodil do wordu clipart s tím pánem ležícím na zeměkouli a dopsal jsem něco jako "tohle je můj deníček: dneska jsem měl fakt těžký den". Uložil jsem to jako html a přihodil k webové prezentaci naší firmy (někteří si jistě pamatujete adresu http://www.eltes.cz/tvrdiaak). Jak však šel čas, řekl jsem si, že pár příhod je hodné zaznamenání a zveřejnění, a tak z toho začala pomalu vznikat stránka s obsahem, která prošla i několika grafickými úpravami atd., až se přetransformovala do toho, co vidíte dnes.

Další osudy naší společnosti jsou tedy docela podrobně zaznamenány na stránkách mého deníčku, račte se začíst...